
Závod, který je spíš zážitek
Včera se běžel Valašský HRB 2025, úžasný závod s ještě lepší atmosférou. Vždy se nás sejde hodně, a tak se z toho stává spíš kulturní záležitost než závod. Startuje se od Hotelu Čarták a každý si může zvolit trasu podle svých možností: 10, 20, 30 a 50 km. Já si vybral tu nejdelší, která ve skutečnosti měří přes 55 km. Trasa je taková zvlněná rovina s 1708 m převýšení. Nejsou tam žádné dlouhé kopce, ale je to stále nahoru a dolů.
Když tělo vypoví službu
Prvních 20 km se mi běželo výborně, povzbuzoval jsem ostatní. Pak mi ale začaly nějak tuhnout vazy – nejprve u levého kolene, a pak i u druhého. Na seběhy jsem zvyklý, na Prerunu jsem toto nezažil, ale teď jsem nemohl pořádně sbíhat. Když jsem míjel 30. kilometr, chtěl jsem to vzdát, ale Adam mě nepustil a musel jsem běžet dál. Posledních cca 25 km byla docela nuda a strašně se to vleklo k poslední otočce, kde bylo občerstvení.
Celou trasu jsem chtěl běžet, ale jak mě nohy neposlouchaly, po 42 km jsem musel přejít do chůze. To se pak opakovalo až do cíle, celých skoro 15 km. Byl jsem rád, že jsem došel.
Proč to vlastně děláme?
Děkuji všem, co na mě počkali, a mé ženě, že dorazila s Hankou do cíle, kde mě povzbudily. Tyto závody jsou vždy boj hlavy a těla. Vždycky to bolí a člověk si říká: “Proč já to dělám?”, ale nakonec jsem vždy rád, že to nevzdám. I přes nepohodlí člověk doběhne. Občas je opravdu dobré vystoupit z komfortní zóny, aby se člověk poznal.
Celkově jsem skončil 43 celkově a 13 v kategorii. Dal jsem to za 6hod 24min nakonec jak to nešlo jsem velice spokojen. Celkem běželo 110 závodníků a dokončilo 83.