Rozhovor s Petrem Vabrouškem

 

Zpaměti to budu říkat dost těžko, je to přece jen 35 let. Do 10 let jsem nesportoval vůbec, sport jsem odmítal, a v podstatě jsem chtěl jen sedět a číst. Doma jsem měl staršího a mladšího bráchu, byli jsme dost divocí a tak nás rodiče přihlásili do veslařského oddílu do Otrokovic, abychom, jak se říká vybili energii. Tam jsem zjistil, že mě ten pohyb baví. A od té doby sportuji nepřetržitě, pokud nepočítám 2-3 týdenní absolutního volno po sezóně. Veslování jsem se věnoval mezi mým 10 – 20 rokem, a kolem 19 roku jsem přešel na triatlon. Regenerace se moc neřešila, navíc se zátěž v takovém mladém věku snáší daleko lépe, takže se nedbalo na masáže nebo návštěvu sauny. Trénoval jsem postupně až 2x denně: ráno – odpoledne nebo ráno – večer a snášel jsem to dobře. S čím jsem měl problém to byla kolena. Bylo to spojeno jednak s růstem, jednak asi i s tím, že bylo venku dost chladno, a měli jsme na sobě jenom tenké tepláky, když se veslovalo při teplotách těsně nad nulou. Nic zásadního jsem s tím nedělal, šel jsem sice několikrát k ortopedovi, ale po 2 hodinách jsem to vzdal, protože se mi nechtělo čekat. Takže k doktorovi jsem kvůli tomu nakonec nedorazil. Když mi bylo 16 let, začal jsem zkoušet triatlon. Během léta jsem se zúčastnil i 3 triatlonů, a ve zbylém čase o víkendech jsem vesloval. Později jsem udělal radikální změnu a pořídil jsem si na kolena neoprénové nákolenky a celý rok je nesundal. Jezdil jsem s nimi triatlon, vesloval, aby byla kolena trochu zpevněné a v teple. Po roce problémy odezněly, a od té doby s nimi nemám problém, i po tom všem co mám doteď za sebou.

Úplná náhoda: v průběhu dojíždění na veslařský trénink jsem zahlédl plakát, na kterém byl plavec, cyklista a běžec. To mě zaujalo. Nevěděl jsem, že triatlon vůbec existuje. Tak jsem se poptal o co vlastně jde, a dozvěděl jsem se, že jsou to spojené tři disciplíny dohromady, což mě okamžitě nadchlo. Byl jsem neplavec, měl málo odjezděno na kole, a trochu běhal. V Tlumačově se tehdy běžela desítka, a odstartoval ji Emil Zátopek osobně. Byla to moje první desítka s časem asi 55 min, kde jsem doběhl předposlední. Po závodě jsem začal běhal Ligu100, cílem bylo uběhnout 100 km za měsíc. Tímto jsem se dopracoval k tomu, že jsem běhal 3 – 4 km denně, abych těch 100 km za ten měsíc uběhl.

S takovou přípravou jsem vyrazil na svůj první triatlon: plaval jsem katastrofálně a byl jsem 6 min. po plavaní pozadu, ale tím že jsem měl silné nohy z veslování, tak jsem ten závod nakonec vyhrál. Po ukončení gymplu a nastoupení na Vysokou školu do Brna jsem se začal věnovat triatlonu naplno.

Celý život trénuji sám. Nikdy jsem pod trenérem nebyl. Já jsem vlastně začal spolupracovat trošku pro zpestření s Radkem Cinkálkem (bežeckým trenérem) až někde v půlce triatlonové kariéry, bohužel on později zemřel na rakovinu. Takže naše spolupráce skončila dřív než by se mohla rozběhnout. Mimo Radka jsem trenéra na nic neměl.

Chodil jsem na tréninky plavců v Brně. Ve Zlíně jsem po vysoké plaval nejdříve 10 let sám pod vedním trenéra Čejky a teď pokračuji na společných trénincích PK Zlín pod Zdenkem Kasálkem.

To je strašně individuální. Zatím trénuji 5-6 lidí abych to časově zvládnul, protože to dělám každému přímo na tělo. Mám svěřence mezi triatlety, maratonci i ultramaratonci. Začátek hodně záleží na tom, jestli vůbec sportují a v jaké jsou kondici, čím si sportovně prošli , kam se chtějí dostat. Když toto vím, můžu poradit kde ubrat nebo přidat ať už v síle, obecné vytrvalosti nebo rychlosti, a dát tomu nějaký řád.

Já když se dostanu do posilovny tak tam strávím tak 3 hodiny a cvičím celé tělo 2x týdně. Neposiluji rozvojově, ale cílem je hlavně zpevnit tělo kvůli riziku zranění. Vetšinou jedu 3 série, v jiných obdobích klasiku 3 x 12 , 3 x 6,5,4 kde jdu na maximální sílu.

Postupem času trénuji čím dal míň a regeneruji čím dal víc . Co dělám pravidelně je, že zajdu 1x týdně na masáž, chodím k jednomu masérovi snad už 20 let. Vím, že to funguje, a on ví, že pokud něco najde a je to špatně, tak se tomu může trochu více po-věnovat, protože to moje tělo zná. Takže těch 50 masáží během roku mám. Je to už taková rutina a ujištění se, že se u mě nenajde nějaký velký problém . A pokud ano tak se tomu mohu hned věnovat. Jinak chodím třeba se synem do páry, kde to střídám s ledovou sprchou, což je docela dobrá účinná věc. Zhruba 1x za měsíc chodím ke svému fyzioterapeutovi, to jsem začal dělat později až ve 44 letech, kdy jsem si po 7 maratonech před 2 lety uhnal problém s hýžděmi, protože jsem vlastně týden buď seděl, nebo běžel. Proto jsem od 44 začal dělat strečink, začal chodit k fyzioterapeutovi a válcovat se.

Abecedu jsem nikdy neuměl a nikdo mě ji nenaučil. Učil jsem se běhat jako samouk s ligou stovkařů (každý si počítal kilometry, až dosáhl 100km). Abecedu jsem několikrát zkoušel, ale nenaučil jsem se ji. Jsem si vědom, že nemám ideální styl běhu, kde mám nízkou kadencí běhu asi kolem 160/min. Při srovnání s elitními běžci, kteří mají průměrnou kadenci přes 180/min je to málo, ale i tak mám ½ maraton za 1:12 s nízkou kadencí.

Kompresky používám jen na nejtěžší tréninky a na všechny závody, popřípadě při cestování, hlavně když letím např. do Austrálie (pak nemám nateklé nohy). Na lehké tréninky je nenosím, jelikož nechci rozmazlovat své nohy. Jakmile je obléknu, nohy již ví, že jde do tuhého. Kompresky mají taky svůj efekt na kole.

Na noc nemají smysl. Jedině to má smysl v letadle, kde je člověk v polo leže.

90% kariéry jsem vše řešil sám a neměl žádného výživového poradce. Měl jsem, ale krátké období, kdy jsem spolupracoval s Petrem Havlíčkem z Prahy. Toho jsem vzal sebou i na pár Ironmanů. Předepsal mi přesný počet gramů na snídani, oběd a večeři. Pak ale zalomil rukama, když viděl, že bez problémů sním pětinásobek jeho předepsaných dávek<<. Nakonec zjistil, že mu to žádné tabulky neberou. Já se rád najím a všechno mi chutná. 80-90% je zdravá a racionální strava. Můj metabolismus je velice výkonný a rychlý, proto jsem schopen spořádat 5x víc, než klasický smrtelník a váhu mám stále stejnou. Celý svůj sportovní život mám asi o 10kg víc, než je má optimální závodní váha. I stou váhou jsem vyhrával velké závody. Nikdy jsem asi díky tomu nebyl přetrénovaný, vyhořený a neměl jsem žádné velké zranění. Když jsem byl dítě, tak jsem byl pořád nemocen. Jakmile jsem začal sportovat, přestal jsem být nemocen. Od té doby nevím co je to teplota, chřipka, angína, i když jezdím na závody na Antarktidu nebo třeba na Saharu. Za ty roky tréninku mám své srdce gigantické a díky tomu mám velice nízkou tepovou frekvenci. Když jedu na kole a mám 100HR, tak to už si pořádně dávám do těla. Při běhu v tempu 4:36 min/km na 25km mám tepovku 115HR v průměru.

Dny bez tréninku skoro nemívám, jen pokud cestuji přes půlku světa, tak v letadle to nejde, ale už se mi podařilo několikrát při přestupu na další letadlo, vyběhnout z letiště pak se osprchovat a pokračovat dál v letu. V běžném týdnu tělo si vše vezme z běžné stravy. Nějaké doplňky stravy používám jen před tréninkem nebo těsně po něm např. amino kyseliny, regener, ionťáky, gely, tyčinky, ale určitě to nepřeháním.

@petrvabrousek @filipvabrousek @czylok_pavel @spk-tesin